Měření zbytkové vlhkosti v topných plynech 2. skupiny plynů

2. skupina plynů zahrnuje palivové plyny zemní plyn a vodík a také zemní plyny, jako je odpadní plyn nebo bioplyn.

Pracovní listDVGW G260 definuje mezní hodnoty pro složky plynu, které mohou být obsaženy v palivových plynech, aby mohly být dodávány do veřejné plynárenské sítě. Aby se předešlo případným pozdějším technickým problémům a nesrovnalostem ve vyúčtování na hranici právního subjektu, musí být při nedodržení těchto požadavků přerušeno dodávání do plynové sítě.

Kromě specifikací mezních hodnot nečistot, jako je síra, čpavek nebo křemík atd., existují také specifikace požadavků na obsah vody, protože ta hraje významnou roli při určování spalovací kapacity palivových plynů.

Mezní hodnoty pro obsah vody při přikládání jsou definovány takto:

Označení

Jednotka

Mezní hodnota

Obsah vodymg/m3

200 (maximální tlak ≤ 10 bar)

50 (maximální tlak > 10 bar)

Tabulka 1: Mezní hodnoty pro plynné složky - obsah vody v mg/m3

Pokud se tyto hodnoty převedou na teplotu rosného bodu, tj. teplotu, pod kterou se vodní pára sráží jako kondenzát, získáme následující výsledky

Označení

Jednotka

Mezní hodnota

Teplota rosného bodu°Ctd

-33° (maximální tlak ≤ 10 bar)

-46° (maximální tlak > 10 bar)

Tabulka 2: Mezní hodnoty pro plynné složky - obsah vody v °Ctd, 1013,25 mbar, 0 °C

Zbytková vlhkost se určuje na základě nejnižší naměřené teploty a je třeba zohlednit i případné kolísání tlaku a teploty, aby nedocházelo ke kondenzaci.

Při přikládání jakéhokoli topného plynu je třeba dbát na to, aby nebyl překročen obsah vody. Ten lze měřit a kontrolovat pomocí vhodných měřicích zařízení.

Zejména v zimě nebo za chladného počasí může dojít k poškození kritických součástí námrazou a v nejhorším případě to může vést k zastavení dodávky plynu, protože plyn již nemůže kvůli opravám proudit potrubím.

Kromě technických problémů se nadměrně vysoký obsah vody projevuje ve sníženém standardním objemu plynu a také ve výkonu hořáku, protože ten je udáván na standardní metr krychlový a čím více vody je obsaženo ve standardním metru krychlovém, tím nižší je výkon hořáku, protože na odpaření vody je zapotřebí více energie. Další kolísání teploty tento problém ještě zhoršuje.

Například standardní objem měřený při 1013,25 mbar a 0 °C s obsahem vody 0 % relativní vlhkosti (0 °C) se vypočítá jako 1000 Nm3. Pokud se však tento standardní objem přepočítá na skutečné, reálné podmínky, např. na 20 °C a 970 mbar abs. s obsahem vody 60 % RH, výsledkem je místo 1000 Nm3 pouze 880 m3 palivového plynu.

Vzhledem k tomu, že běžné průtokoměry palivových plynů nejsou tlakově a teplotně kompenzovány, a proto neměří standardní objemový průtok při 1013,25 mbar a 0 °C, ale pouze objem protékající za aktuálních okolních podmínek, je v případě příliš vysokého obsahu vody nebo příliš velkého kolísání teplot mezi standardním a skutečným měřením objemového průtoku často odečteno více, než by se očekávalo.